1. Východiska programu Začít spolu

Program Začít spolu připravuje děti, aby se v budoucnu aktivně zajímaly o učení, uměly se efektivně učit, učení je bavilo a nebylo pro ně spojeno s nadměrným stresem.

Je založen na individualizaci, tematickém plánování a v kooperativním učení, klade důraz na rozvoj možností a vlastní potenciál dětí, stojí na přesvědčení, že děti se nejlépe vyvíjejí, pokud se věnují své činnosti - hře - celým srdcem. Dítěti v procesu výchovy a vzdělávání poskytujeme podpůrnou atmosféru založenou na porozumění, bezpodmínečném přijetí dítěte, uznání a empatickém naslouchání.

Pedagog je zde chápán jako autorita, především však ve smyslu vyzrálé osobnosti, je dítěti spíše partnerem, pomocníkem a průvodcem na jeho cestě k poznávání, respektuje to, že každé dítě má právo projevovat se jako jedinečná osobnost, rozvíjet a učit se v rozsahu svých potřeb a postupovat svým tempem.

Učitel zde není garantem pravdy, který předkládá dětem hotové osvědčené cesty, ale garantem metody:

• sestavuje plán vyučování,

• promýšlí jeho základní fáze,

• připravuje si techniky vedení dětí.

Program Začít spolu představuje velmi otevřený systém, který se neustále dotváří, reaguje na nové poznatky z oblasti výchovy a vzdělávání.

 

V návaznosti na obecné cíle vzdělávání formulované ve školském zákoně jsou hlavními cíli předškolního vzdělávání:

• Rozvíjení dítěte a jeho schopnosti učení.

• Osvojení si základních hodnot, na nichž je založena naše společnost.

• Získání osobní samostatnosti a schopnosti projevovat se jako samostatná osobnost působící na své okolí.

 

Tyto hlavní cíle jsou dále rozpracovány v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání (dále jen RVP PV).

Hlavní cíle programu Začít spolu umožňují v plné míře naplňovat cíle RVP PV.

 

2. Organizační formy výuky

 

Organizační formy výuky se v programu Začít spolu dělí podle následujících hledisek:

 

• Prostředí - podnětné prostředí, které tvoří pracovní koutky pod názvem centra aktivit (CA), kde děti mají k dispozici materiály a pomůcky, vše dostupné a použitelné. Tato centra aktivit poskytují dostatek možností pro individuální i skupinovou práci.

 

• Uspořádání dětí při jednotlivých činnostech: frontální, skupinové i individuální činnosti jsou v programu vyváženě zastoupené.

Dětem se zde nabízí forma kooperativního učení, které se liší od individuálního tím, že je postaveno na spolupráci dětí při řešení společných problémů a situací. Děti se zde učí rozdělovat si sociální role, naplánovat si činnosti, pomáhat si a radit, vyvíjet společné úsilí, kontrolovat jeden druhého, spojovat dílčí výsledky do většího celku, hodnotit přínos jednotlivých účastníků.

Další formou práce typickou pro náš program je prožitkové učení, kdy se dítě učí na základě zkušeností a prožitků, což je pro dítě předškolního věku přirozené a jemu vlastní, spontánní. Dítě při tomto typu učení má možnost objevovat, spontánně se projevovat, komunikovat verbálně i neverbálně, má zde prostor pro aktivitu a kreativitu, a tedy možnost zapojit do konkrétních činností všechny smysly a obě mozkové hemisféry.

Na tomto prožitkovém učení je založeno integrované učení hrou a činnostmi, které je praktikováno hlavně v centrech aktivit. Jde o vzdělávací přístup, který spočívá na vyhledávání tématu, které je dětem blízké, jeho prostřednictvím děti dosahuji formulovaných cílů našeho programu. Vzdělávání v modelu integrovaného učení zahrnuje celou osobnost dítěte, reflektuje jeho reálné vzdělávací potřeby, umožňuje mu získávat reálný pohled na svět, který ho obklopuje, a orientovat se v něm.

Podporujeme učení se dětí navzájem od sebe, které pokládáme za velmi efektivní. Při činnostech dětí zaměřujeme svou pozornost nejen na výsledek, ale také na proces, který je stejně důležitý.

Základní formou hodnocení v programu Začít spolu je sebehodnocení. Každé dítě vedeme k tomu, aby si samo vyhodnocovalo rozsah a významnost učení, hodnotilo své úspěchy i neúspěchy, navrhovalo cesty ke zlepšení. Děti ve třídě neporovnáváme mezi sebou, ale každý je hodnocen na základě pozorování vlastních současných i předchozích výsledků práce. Každé sebehodnocení obohacuje pedagog pozitivní zpětnou vazbou.

 

• Rozdělení rolí mezi pedagogy a děti (řízené a otevřené - volnější formy práce).

Přestože se v našem programu nevyhneme ani řízeným činnostem, převládají zde volnější formy práce postavené na pozitivní atmosféře ve skupině, vzájemné důvěře a dodržováni daných pravidel, bez kterých nemůže existovat žádná demokratická společnost. Zkušenosti z praxe ukazují, že prvním úkolem učitele je být ve svém jednání vzorem, jenž tuto atmosféru podporuje. Pokud vydržíme a nenecháme se odradit drobnými konflikty, k nimž ve třídě běžně dochází, a které tuto atmosféru často narušují, budeme čím dál častěji pozorovat i odpovídající chování dětí. Důrazem na sebekázeň se snažíme nahrazovat vnější ukázňování dětí. Usilujeme o to, aby sebekázeň byla dětmi přijímána jako jejich individuální odpovědnost.

 

Hlavní cíle programu Začít spolu v kompetencích dítěte

  • Vnímat změny, učit se je přijímat a aktivně se s nimi vyrovnávat.

  • Učit se kriticky myslet, rozpoznávat problémy a řešit je.

  • Umět si vybírat a nést za svou volbu odpovědnost.

  • Být tvůrčí a mít představivost.

  • Sdílet zájem a odpovědnost vůči společenství (obci), zemi a prostředí, ve kterém žijeme.

  • Vytvářet si zdravé životní návyky a postoje.

 

Hlavní záměry programu Začít spolu

Program je koncipován tak, aby vyhovoval zvláštním individuálním potřebám i kulturním tradicím naší země. Řada rysů je společných všem třídám pracujícím v programu Začít spolu v mateřských, nebo základních školách:

  • Důraz na individuální přístup ke každému dítěti.

  • Vedení děti k samostatnému rozhodování - k volbě a odpovědnosti.

  • Rozvíjení schopností, znalostí a dovedností dětí prostřednictvím plánované činnosti, center aktivit a pozorování.

  • Důraz na účast rodiny.

Program Začít spolu podporuje u dětí:

  • fyzický vývoj - prostřednictvím chůze, běhu, skoků, poskoků, hodů, lezením a základními gymnastickými prvky, turistikou, sezónními činnostmi, míčovými hrami, zvládáním překážkové dráhy na školní zahradě;

  • sociálně-emocionální vývoj - prostřednictvím řešení sporů a různic, vyjadřování pocitů, kontroly impulzů, vzájemné úcty a péče mezi dětmi navzájem a ve vztahu k dospělým, iniciativních počátků a následování, sdílení, péče o materiály a spolupráce s druhými;

  • rozvoj inteligence - vede děti k samostatnému myšlení, k tvořivosti, k prozkoumávání věcí do hloubky, k chápání dění na základě vlastního experimentování, pozorování a objevování;

  • rozvíjí jazyk i matematicko-logické představy dětí.

 

Program Začít spolu poskytuje dětem:

  • dostatek času na prozkoumávání prostředí;

  • příležitost učit se mnoha způsoby: vařením, kreslením, malováním, modelováním, zpěvem a tancem, diskusemi, stavěním, dramatickými hrami, činnostmi venku, prohlížením knih a časopisů, prací se dřevem, papírem, písmeny, pískem a vodou, pozorováním, pokusy a objevy;

  • příležitost učit se způsobem, který vyhovuje individuálnímu stylu každého dítěte, ať jde o rychlost, délku učení, podíl aktivity a pasivity při učení; možnost učení se činnostmi, hrou, poslechem, pozorováním, nápodobou, vlastním pokusem a omylem, metodou přirozených následků - poskytuje klidné a bezpečné místo, kde mohou prozkoumávat své pocity, dopouštět se chyb, napravovat je a řešit konflikty;

  • příležitost vybírat si, kterých činností se chtějí účastnit;

  • místo, kde mohou veřejně vystavit svou práci;

  • ocenění a pozitivní hodnocení osobní aktivity dítěte.

 

Program Začít spolu pomáhá dětem vytvářet vlastní porozumění:

  • fyzikálnímu světu - prostřednictvím činností jako měření, vážení, stavby z kostek, práce se dřevem, hraní s pískem a vodou, užívání kladek a provazů, míchání barev;

  • sociálním a kulturním informacím - prostřednictvím her, vaření, četby příběhů, dramatických her, účastí na obecních akcích a pomocí rozhovorů o nich;

  • logice a matematice - měření, srovnávání, počítání, objevování ekvivalentů, logické řazení do sledu, třídění, klasifikace, atd.;

  • vztahu mezi psaným a mluveným slovem - prostřednictvím častého kontaktu s knihami, písmeny, předčítáním, zapisováním řečeného učitelkou, vlastním „psaním“ a „čtením“, častým kreslením obrázků, poslechem pohádek, příběhů, vyjadřováním vlastních myšlenek a prožitků.

3. Den v mateřské škole

Denní program je pružný a umožňuje volný průběh činností, slouží jako vodítko a nenutí děti zabrané do hry, aby ji povinně zanechaly a přešly k jiné činnosti.

Je vhodně přizpůsoben pro heterogenní skupiny dětí. Děti tří a čtyřleté se pozorováním starších dětí při činnostech mnohdy naučí více a rychleji než pouze vysvětlením učitelem ve skupině stejně starých dětí. Starší děti se učí být ohleduplnější ke svým mladším kamarádům. Na základě pozorování malých dětí si uvědomují, co všechno se již naučily, jaký kus cesty mají za sebou, opakují si, co již zapomněly.

Velmi dobře se v takové skupině rozvíjejí sociální vztahy. Denní program má vyvážený poměr času aktivity a klidu. Dopřává dostatek času na činnosti, jež si děti vyberou samy, na zkoumání nejrůznějších pomůcek po celé třídě. Počítá s dostatečným časem na přechody mezi jednotlivými činnostmi.

Umožňuje pedagogům pozorovat děti, mluvit a pracovat s nimi jednotlivě, v malých i ve velkých skupinách. Pedagogové uplatňují notnou dávku schopnosti improvizace.

Program je zaznamenán na třídní nástěnce, která je umístěna ve výšce očí dětí tak, aby se na něj děti i učitelé mohli odvolávat, a aby si ho mohli přečíst rodiče a návštěvníci. Všechny informace na nástěnce jsou ve slovním vyjádření a také v obrázcích nebo symbolech tak, aby jim děti dobře rozuměly a uměly se na nástěnce zorientovat.

 

Významnou prevencí konfliktů mezi dětmi je stanovení a dodržování jasných pravidel, která platí ve třídě. Na jejich podobě se domluví dospělí spolu s dětmi. Formulace těchto pravidel (písemná + obrazová) je vyvěšen na nástěnce, můžeme se na ně odvolávat, mluvit o nich, rozšiřovat je. Pravidla jsou formulována pozitivně.

 

Příchod dětí a ranní úkol

Při vstupu do třídy čeká děti a jejich rodiče tzv. ranní úkol. Cílem této aktivity je především ulehčit vstup rodičům do třídy, získávat je ro spolupráci, vést je k tomu, aby si ráno rozvrhli program tak, aby své děti do MŠ nepřiváděli ve spěchu a stresu. Rodič přečte dítěti na tabuli datum, jaký je den v týdnu a znění jednoduchého úkolu, při kterém si dítě procvičuje různé dovednosti. Úkoly jsou zaměřené na téma, o kterém si budou děti v ten den povídat, čímž jsou vlastně hned při vstupu motivovány pro pozdější činnosti v centrech aktivit.

 

Volné hry a činnosti v centrech aktivit

Na ranní úkol děti plynule navážou tím, že si vyberou činnosti nebo hru v některém centru a tak se podrobněji seznamují s tématem na základě osobně získaných informací. Přejeme si dětem co nejvíce usnadnit přechod z domova do předškolního zařízení. Rodiče proto mohou zůstat se svým dítětem ve třídě po celou dobu jeho adaptace na nové prostředí. Mohou do třídy přijít kdykoliv, i po ukončení období adaptace. Má to být neformální příležitost, které rodiče mohou využít, kdykoli chtějí. Mezi osmou a devátou hodinou budou mít děti připravenou svačinu. Dětem jsou vhodným způsobem připomenuty hygienické požadavky před stolováním a pak si již vezmou svačinu samostatně. Samy si mohou také nalévat nápoj podle výběru. Při těchto přirozených činnostech si děti rozvíjejí motoriku a sebeobsluhu. Po domluvě s rodiči mají děti možnost vybrat si menší kousek svačiny, nebo si ji nevzít.

 

Ranní kruh 

Po svačině se děti postupně scházejí v ranním kruhu, který je situován v prostoru třídy tak, aby děti dobře viděly na nástěnku s denním programem. Cílem ranního kruhu je vést děti k tomu, aby si při vzájemném sdílení naslouchaly, aby se seznámily s tématem dne, a ze kterých činností si mohou vybrat.

Učitel upozorní děti, že se budou za okamžik scházet v ranním kruhu, aby postupně ukončovaly činnosti, na kterých pracují. Všichni účastníci ranního kruhu - učitel, děti, rodiče, asistenti - se usadí (na koberec nebo polštářek). Tvar kruhu symbolizuje partnerství všech jeho členů, stmeluje, všichni jsou jeho součástí, nikdo zde není nadřazen ani podřízen. Kruh je symbolem rovnosti a spoluzodpovědnosti.

Děti se vzájemně přivítají a pozdraví společně domluveným úvodním rituálem. Vzájemné dotyky působí velmi pozitivně na psychiku a rozvoj sociálních vztahů mezi dětmi, ale nikdy nikoho do takových aktivit nenutíme.

Pří vzájemném sdílení je uplatňováno pravidlo: „Když jeden mluví, ostatní naslouchají“, zviditelněné tím, že hovořící dítě má v ruce nějaký předmět (plyšovou hračku, loutku, apod.). Pro některé děti je to stimul, který jim pomůže překonat počáteční nejistotu pří mluvení. Ostatní vědí, že teď mluví kamarád a oni naslouchají. Každé dítě by mělo mít příležitost promluvit (záleží pak na něm, jestli ji využije, nebo ne). Společná setkání mohou po určitém čase vést také samy děti.

 

Vzájemné sdílení je důležitým prvkem pro psychohygienu, rozvoj empatických dovedností a k posílení pocitu sounáležitosti mezi všemi dětmi. Přijetí ostatními napomáhá vlastnímu sebepřijetí a ozvoji sebeúcty. Tím vším děti poznávají samy sebe, získávají důležité sociální zkušenosti a učí se vycházet s lidmi. Sdílet mohou děti na téma právě vyvozené některým dítětem, které je pro všechny zajímavé. Předmětem sdílení mohou být také slabá či silná místa dětského kolektivu, např. řešení nevhodného chování některých dětí, pocity a dojmy ze společných prožitků, plány do budoucnosti, atd.

 

 

 

 

 

Tělovýchovná chvilka

Po vzájemném sdílení se obyčejně zařazuje tělovýchovná chvilka, kde učitel zařadí bud’ zdravotní cviky, pohybové hry, nebo jiné pohybové činnosti, při kterých si děti procvičí jednotlivé tělesné oblasti. Základním posláním pohybových chvilek je zdravotní prospěšnost, společenské vyžití v rámci kolektivu a psychické uvolnění. Jde především o intenzivní tělesný pohyb, který vhodným způsobem zaměstnává všechny svalové skupiny. Rozvijí smysl pro vnímání, chápání, reprodukci a tvorbu rytmu. Dostavuje se pocit psychické relaxace.

 

Po tělovýchovné chvilce se děti znovu sejdou v kruhu, kde si popovídají o tématu dne, učitel nabídne činnosti v jednotlivých centrech a dobře vysvětlí, co budou dělat.

Množství činností i center aktivit, které budou v daný den „otevřeny”, záleží vždy na tom, na jaké vývojové úrovni jsou děti, na velikosti skupiny, na tématu či projektu. Společný kruh je také místem pro nácvik nových písní, básní, místem pro poslech pohádek nebo pro řešení problémů, které vyvstanou při společných činnostech dětí.

 

 

Hry a činnosti na dané téma v centrech aktivit

Když se děti seznámí s programem dne, vezmou si svou značku, prohlédnou si připravené činnosti v jednotlivých centrech aktivit a svůj symbol připevní ke zvolené nabídce činností na nástěnce.Tím, že si děti samostatně volí činnosti, hry a centra aktivit, podporujeme:

  • samostatnou volbu a zodpovědnost za vlastní volbu;

  • aktivní účast dětí v ranním kruhu;

  • samostatné myšlení, tvořivost dětí;

  • radost dětí ze hry, činnosti, učení;

  • zájmy dětí.

Označí vybrané centrum svou značkou a začnou „pracovat”. Možnost volby je také závazkem pro každého, že danou činnost si dobrovolně vybral, dokončí ji a pak uloží pomůcky, se kterými pracoval, na své místo. Práce má být tvůrčí, radostná a probíhat v rytmu, které si určují děti.

 

Hodnotící kruh

Po ukončení činností se děti opět sejdou v kruhu, kde mohou zhodnotit, jak se jim v Centrech aktivit pracovalo, které činnosti je nejvíce zaujaly, s kým se jim dobře pracovalo, kdo jim v práci pomohl nebo poradil, co nového se v ten den děti naučily, objevily. Hodnotící kruh lze zařadit před pobytem venku nebo po návratu před obědem. Je důležitým prvkem sebereflexe, rozvoje slovní zásoby a souvislého vyjadřování, kultivují se zde sociální vztahy.

 

Pobyt venku

Doba pro pobyt venku je plánována stejně jako jiné činnosti, a to s využitím různých zařízení a pomůcek. Pobyt na zahradě školy slouží k tělovýchovným aktivitám, k dalšímu poznávání přírody, pěstitelským činnostem, dramatickým hrám, hrám v písku, atd. Zde mají pedagogové možnost sledovat motorické dovednosti, sociální chování, dodržování pravidel dětí, např.: Naše ruce si pomáhají a neubližují si. Pobyt venku umožňuje poznávání okolí MŠ, obce, kde děti žijí. Vycházky bývají obyčejně spojené s tématem dne, jsou součástí různých projektů (návštěva knihovny, výstav, kulturních památek, pracovišť rodičů).

 

Hygiena, příprava na stolování, oběd

Oběd je nejen příležitostí jak uspokojit biologickou potřebu dětí, zároveň také znamená sociální a kulturní zkušenost. Děti jsou vedeny k sebeobsluze a samostatnosti. Mohou si chystat prostírání, rozdávat příbory, obsloužit se a po jídle si uklidit. Dítě má vždy možnost nabrat si tolik jídla a pití, kolik chce. Žádné dítě nedokrmujeme.

 

Odpolední odpočinek - spánek a jeho alternativy

Děti, které stráví v mateřské škole více než šest hodin, potřebují čas na odpočinek a odreagování od denních činností. Ukládají se k odpočinku a některé také usnou. Tato doba je často využívána ke čtení a poslechu pohádek a vnímání relaxační hudby. Je tolerována snížená potřeba spánku, vždy však po domluvě s rodiči.

Děti pak provozují tiché činnosti v centrech aktivit s dodržováním pravidla: Pracuji tak, abych nerušil kamarády. Učitelé reagují při odpočinku na individuální potřeby dětí.

 

Odpolední hry a činnost do odchodu dětí domů

Odpoledne se děti mohou rozhodnout a pracovat na dané téma v CA, nebo si vyberou činnosti podle vlastního uvážení.

 

Přechody mezi činnostmi 

Přechody někdy působí dětem i učitelům potíže. Často jde o rušivé chvíle určitého napětí, kdy přecházejí od jednoho souboru činností k jinému. Přestože učitelé sledují denní program, měli by dětem dopřát dost času na dokončení činnosti, než přejdou k jiné. Respekt k práci a k projektům, které děti uskutečňují, lze projevit tím, že je jim dána možnost výběru. Je oznamováno předem, kdy dojde ke změně. Učitel může přecházet místností a pomáhat dětem připravit se na další činnost, nebo si s ostatními zahrát pohybovou hru se zpěvem do doby, než se všichni sejdou. Je také vhodné využívat týdenního rozpisu služeb, který určuje, kdo pomáhá s úklidem určitých částí místnosti, nebo dopomůže méně zdatným dětem při činnostech, jako je čištění zubů, oblékání a pomoc. Jestliže jsou děti některou činností zcela zaujaty, je možné ponechat je, aby v ní v následujícím rozvrhovém bloku pokračovaly, nebo použít cedulku “nebrat”, aby se k práci mohly vrátit později. Přechody lze snížit na minimum pružností rozvrhu, který dětem dovoluje pracovat jejich vlastním tempem.

4. Podnětné prostředí a centra aktivit

V programu Začít spolu je prostor heren rozdělen do částí, které stimulují děti ke hře a práci. Tyto jednotlivé části nazýváme centra aktivit. Jsou to pracovní koutky, které umožňují hru i tvůrčí práci jednotlivcům i skupině dětí.

Děti se učí tím, že si hrají a pracují s různými předměty a materiály, které jsou k dispozici v každém z center. Učí se také navzájem od sebe, nápodobou a pozorováním. Tím, že pracují v malých skupinkách, mohou spolu přirozeně komunikovat, řešit problémy, rozhodovat se, procvičovat si vyjadřovací schopnosti, učit se chápat a akceptovat rozdíly mezi lidmi. Jsou tak vedeny k samostatnosti a spolupráci.

Zdi třídy i zdi chodeb jsou maximálně využívány k prezentaci výsledků individuální, skupinové i společné práce dětí. Při vstupu do třídy je tak zcela patrné, o čem se děti učí, které téma zpracovávají. Takto doplněné prostředí poskytuje spoustu podnětů k nezáměrnému učení, kdy mají děti neustále na očích produkty práce vlastní i práce druhých.

 

 

 

V mateřské škole jsou tato centra aktivit:

 

Ateliér

Dramatika

Knihy a písmena

Hudba

Kostky

Manipulační a stolní hry

Domácnost

Dílna

Pokusy a objevy

Voda – písek

Školní zahrada

 

 

 

Ateliér

 

Ateliér je určen pro výtvarné činnosti.

Výtvarný ateliér rozvíjí city dětí, poskytuje možnost komunikovat beze slov, dovoluje uvolnit citový přetlak, dodává pocit síly a uspokojení z vytvořeného díla.

Rozvíjí u dětí jemnou motoriku, hmat, zrakovou percepci, podporuje koordinaci oko-ruka.

Učí vnímat barvu a tvar, rozpoznávat vlastní jméno, když si spolu s učitelem podepisuje svůj výkres.

Učí děti plánovat si činnosti a déle se soustředit.

Učitel v tomto centru podporuje v dětech originalitu, nesnaží se je nijak omezovat, omezuje na přípravu pomůcek a vysvětlení činnosti a technik, které budou děti provádět.

Příklady činností, které zde děti mohou vykonávat: malovat a kreslit na dané téma různými technikami, experimentovat s arvami, modelovat z různých materiálů, vytvářet koláže a rostorové výrobky, vystřihovat, apod.

 

 

 

Dramatika

V centru Dramatika probíhají především napodobivé a námětové hry.

Děti si hrají, napodobují dospělé a učí se různým sociálním rolím. Rozvíjejí své schopnosti zvládat různé situace a chápat je, vcítit se do druhého člověka, podělit se o věci a hračky. Rozvíjejí slovní zásobu a pojmové myšlení, vytvářejí abstraktní pojmy, učí se matematickým pojmům jako klasifikace, kategorie, děti si při hrách ověřují správnost svého úsudku, analyzují a zevšeobecňují. Centrum je vybaveno výměnnými a posuvnými kulisami, úložným nábytkem, zrcadlem, různými převleky a doplňky a loutkami. Učitel svými postoji ke hře ovlivňuje, zda děti jsou ke hře motivovány nebo ne, zda se dětská představivost rozvíjí, zda se děti cítí dostatečně volně na to, aby vyjadřovaly své city, nebo zda se stydí.

Pedagogický tým má právě v tomto centru velký prostor pro pozorování a zaznamenávání témat, která si děti vybírají, s kým si hrají, jak se chovají, jaký mají postoj k druhým a jak jiné děti reagují na ně. Tyto záznamy poskytují cenné informace o potřebách dětí a o tom, jak se tyto potřeby vyvíjejí v čase. Mohou také poskytovat podklady pro příští projekty a plány.

Příklady činností, které zde děti mohou vykonávat: hry na různá témata, dramatizace scének, motivační hry, apod.

 

 

 

Knihy a písmena

Centrum Knihy a písmena slouží k podchycení zájmu o literaturu, o čtení a psaní, kde děti vnímají mluvenou a psanou podobu písma, kde manipulací s knihou i písmeny se pomalu s písmeny seznamují a postupně je rozpoznávají na základě tvaru.

Prostředky k přirozenému vnímání čtení a psaní jsou do školky vnášeny přirozeným způsobem. Písmena a číslice využíváme k stabilní výzdobě třídy. Využíváme projektů a plánů činností, které kreslíme a také popisujeme znaky, čísly, písmeny, např. kalendář přírody, kde děti poznávají číslice, jména měsíců, názvy ročních období, dnů v týdnu, symboly počasí.

V tomto centru se děti mohou prohlížet knihy, vyrábět své vlastní z různých materiálů, napodobují různé druhy písma. Centrum je odděleno tak, aby ho děti mohly v klidu užívat, kdykoli k tomu v návaznosti na denní plán mají chuť. Je zde stůl pro práci s písmeny a pohovka. Děti zde mají k dispozici, tužky, pera, pastelky a další kancelářské pomůcky. V knihovně je dostatek knih pohádkových, obrázkových, populárně naučných, atd.

Druh a úroveň knih zvolíme podle věku a zájmu dětí. Obměňují a doplňuji se podle tématu, na kterém děti právě pracují. Pedagog pomocí pečlivého výběru knih a materiálů zařizuje prostor. Je pro dítě partnerem ve zkoumání a dalším poznávání jazyka, je zdrojem informací a vzorem, pomáhá dětem s výběrem knih, poskytuje informace a předčítá z knih, povzbuzuje je v jejich zkoumání písmen a knih, dává jim možnost sebepoznávání i dobrou motivaci pro učení, je jazykovým vzorem, např. při přednesu poezie, modulace hlasu při práci s textem, jazykolamy.

Společně navštěvujeme knihovny a knihkupectví.

Příklady činností, které zde děti mohou vykonávat: poslouchat pohádky, básničky, říkadla, seznamovat se s knihou a jejím obsahem, prohlížet a vyhledávat obrázky k tématům, vyprávět příběhy podle obrázků a karet, opisovat slova do sešitu, psát nápodobou, vytvářet si své knihy doplněné o kreslené nebo vystřižené a nalepené obrázky, kreslit a psát fixy na tabuli, vystřihovat, porovnávat a nalepovat písmena, skládat puzzle, opisovat písmena na počítači nebo psacím stroji, diktovat text učiteli, hrát slovní hry a scrabble, hrát si se slovy a rýmem, využívat rozpočítadla, říkanky, vyprávět zážitky z filmu, divadla, označovat předměty nálepkami a symboly, luštit dětské křížovky a labyrinty, apod.

 

 

 

 

Hudba

Hudba je jako univerzální prostředek komunikace, zábavy, poučení i uklidnění dětí nedílnou součástí každodenního programu.

V centru Hudba mají děti k dispozici skutečné rytmicko-melodické nástroje, i nástroje, které si vyrobily samy: chrastítka, strunné nástroje z gumiček a krabičky, bicí nástroje (kostičky, plechovky, atd.), dechové nástroje (umělohmotné trubičky, atd.). Úloha dospělých je především v motivaci a osobním příkladu, ve vyhledávání vhodného pěveckého a hudebního materiálu.

Nácviky písní se provádějí v ranním kruhu nebo při frontální činnosti v herně/sálu. 

 

 

Příklady činností, které zde děti mohou vykonávat: zpěv písní, rytmizace písní a říkadel, tanec, hudební hádanky, sluchové hry, poslech hudby, práce s folklorním materiálem, balet, apod.

 

 

 

 

Kostky

Děti si zde procvičují hrubou a jemnou motoriku, zvyšují sebedůvěru, rozvíjejí sociální a jazykové dovednosti, získávají cit pro geometrické obrazce, upevňují znalost z různých oblastí (matematika, fyzika), rozvíjejí inteligenci. Toto centrum je vybaveno kobercem, který dobře tlumí zvuky, kostky na něm nekloužou a děti zde mohou sedět i lézt.

Děti zde mohou své složitější stavby ponechat do odpoledne nebo do příštího dne. Pomůcky jsou uspořádané tak, aby je děti poznaly a věděly, kde co najdou a kam mají pomůcky vracet.

Jsou zde různé typy stavebnic a kostek, autíčka, dopravní značky, figurky zvířat a lidí, dopravní koberec.

Pedagogický tým především dbá na to, aby centrum Kostky bylo pro děti atraktivní. Kostky a materiály do centra přidáváme, ubíráme a obměňujeme podle toho, jak se hra během roku rozvijí, a podle tématu. Závisí to vždy na konkrétní skupině dětí.

Učitel sleduje děti při aktivitě - do jaké míry jsou zaujaté hrou, jestli pracují samy nebo s jinými, povídá si s nimi o jejich práci, klade jim otázky týkající se účelu, postupu stavby, apod. Ptá se, jak budou řešit problém, ale nezasahuje předčasně radou.

Příklady činností, které zde děti mohou vykonávat: přenášet a třídit kostky, vytvářet stavby k různým tématům, hrát si na dopravu, poznávat tvary, barvy, velikosti, určovat polohu, stavět z kostek překážkové dráhy, stavět podle plánu, apod.

 

 

 

 

 

Manipulační a stolní hry

Centrum manipulačních her je zaměřené především na rozvoj jemné motoriky, fantazie, trpělivosti, vůle pro dokončení díla, poznávání barev, geometrických tvarů, číslic, zvířat, rostlin, druhů práce.

Rozvíjejí se zde matematické představy jazykové a sociální dovednosti, buduje se základ pro pozdější čtení, ale i tvůrčí a estetické vyjádření. Při společenských hrách se děti učí barvám, počítání, dodržování pravidel, sebeovládání a rozvíjení dovedností spolupracovat, mít radost ze hry, přijímat úspěch i neúspěch, který není závislý na výkonu, ale na náhodě, a vyrovnávat se s ním.

Děti zde mají k dispozici různá pexesa, domina, puzzle, skládačky, kuličky, skleněné chipsy, mozaiky, korálky různých velikostí, tvarů a různých materiálů na navlékání, barevné magnety s kovovou tabulkou, magnetické tabulky, stavebnice a společenské hry. Jsou zde také pomůcky pro rozvoj smyslů, např. hmatový pytlík, smirkové destičky, přírodniny k třídění, drobné předměty k čištění, vkládací tvary s úchyty, atd.

Učitel především děti při hře pozoruje, dělá si poznámky o tom, jakou hru si kdo volí, je-li pro něj těžká nebo málo náročná, aby mohl postupně nabízet dítěti hru na vyšší úrovni, když ta předešlá byla dostatečně naplněna. Do her se zapojuje jen tehdy, když si děti neumějí poradit a požádají o pomoc. I v takovém případě nejprve doporučí dítěti, ať se poradí s kamarádem, a teprve v případě neúspěchu nastupuje učitel se svou radou - nejefektivnější je učení od kamaráda, který již danou dovednost či vědomost zvládl. Učitel také děti učí, jak se o věci starat, podněcuje je k tomu, aby dokončily započatou práci a správně roztřídily a uklidily materiály.

Příklady činností, které zde děti mohou vykonávat: stavby ze stavebnic podle vlastni fantazie a na dané téma, hry s dominem, pexesem, skládat puzzle, vytvářet mozaiky z různých tvarů, společenské hry, navlékat korálky podle daného návodu i podle vlastní fantazie, apod.

 

 

 

 

 

Domácnost

Centrum Domácnost je pracovní koutek, kde si děti mohou hrát na domácnost, a to nejen „jako”, ale doopravdy. Toto centrum je vybaveno nábytkem, který bývá v kuchyni - pracovním stolem, příborníkem, policemi na nádobí, malým vařičem, přenosnou elektrickou nebo mikrovlnnou troubou. Nádobí je funkční. Kuchyňka se vybavena linkou s dřezem a tekoucí teplou a studenou vodou. Učitel v centru Domácnost naplňuje roli partnera, poradce, dohlíží na bezpečnost. Vypomůže pří čtení a psaní receptů, vysvětlí postup práce, dbá na hygienu, ale nezasahuje do práce dětí, dokud o to samy nepožádají.

Příklady činností, které zde děti mohou vykonávat: příprava salátů, pomazánek, jednohubek, pečení buchty, cukroví, vizovického pečiva, vaření pudinku, krupice, polévky, čaje, pečení placek, palačinek, apod.

 

 

 

 

 

Dílna

V tomto pracovně technicky zaměřeném centru aktivit buou mít děti možnost pracovat s různým materiálem a nástroji, které obyčejně vidí v dílnách svých rodičů.

Základním vybavením tohoto centra bude ponk a různé nářadí.

Funkce učitelského týmu v centru Dílna je především v motivaci k této práci pro všechny děti, aby získaly dobrý vztah k manuálním činnostem. Pedagog především vysvětlují dětem pravidla bezpečnosti při práci v dílně, podporuje dětské nápady, i když se mohou jevit příliš náročné. Jejich realizace nemusí být dokonalá, důležité je, aby děti uspokojovala. Dosud neznámé technické dovednosti, které děti přivedou k cíli, předvede pedagog.

 

Příklady činností, které zde děti mohou vykonávat: zatloukat hřebíky, řezat menší kousky z prkýnek, zhotovovat různé předměty - ptačí budky, krmítka, žebříčky ke květinám, zhotovovat makety lodí, aut, letadel, vytvářet doplňky k hrám v jiných centrech, vytvářet prostorové stavby z krabic - domy, zvířata, opravovat pokažené a poškozené hračky, apod.

 

Toto centrum bude vybudováno v r. 2015.

Pokusy a objevy

Centrum Pokusy a objevy slouží k různým pozorováním, k pokusům biologickým i chemickým, k pěstování rostlin a k objevování. Zde je také umístěn koutek živé a neživé přírody, děti se mohou starat o malé zvíře. Koutek je vybaven různými přírodninami a omůckami.

Děti vytvářejí Knihu pokusů a objevů, používají naučné knihy a encyklopedie, které si sem mohou přinést z Centra Knihy a písmena.

Pedagogický tým má v tomto centru významnou roli, která spočívá především v dobré motivaci k této práci pro všechny děti. Při většině pokusů potřebují asistenci dospělého. Pedagogové vedou děti ke zkoumání materiálů, k řešení problémů a k zájmu o příčinu dění, zapisují jednotlivé pokusy do Knihy objevů a pokusů, kterou děti doplňují nákresy.

 

 

Příklady činností, které zde děti mohou vykonávat: pozorovat lupou hmyz, rostliny, přírodniny, strukturu dužin ovoce a zeleniny, dělat pokusy se světlem, s roztoky, s magnetem a kovovými pilinami, dělat otisky a odlitky ze sádry, zhotovovat herbář, analyzovat strukturu přírodnin živých i neživých, pozorovat, co rostliny potřebují k životu, chovat zvířata, krmit je a pomáhat při úklidu, apod.

Voda - písek

Práce v centru Voda - písek podporuje smyslový a tělesný rozvoj, koordinaci svalů celého těla, rozvoj jemné motoriky. Podporuje sociální cítění pří hraní rolí, dělení se o hračky, využíváním zkušenosti ze světa dospělých.

Toto centrum je vybudováno v blízkosti hygienického zařízení, s podlahovou krytinou, která se dá snadno udržovat. Je zde umístěn stůl, který má místo pracovní desky zapuštěnou vaničku, ve které je písek nebo voda, případně jiné hmatově zajímavé materiály, např. piliny, sníh, podzimní spadané listí, žaludy, kaštany, odřezky dřeva, kusy ledu, a to podle potřeby, tématu nebo projektu. Jsou zde také vhodné doplňky, jako jsou kbelíky, lopatky, formičky, trychtýře, odměrky, sítka, vodní mlýnky, plovoucí hračky, mušle, kamínky, klacíky, molitanové houby, dřevěné, polystyrenové i kovové předměty.

Dospělí do centra dodávají hračky a pomůcky, které se vztahují k plánovanému tématu. Vedou děti ke zkoumání materiálů, k řešení problémů a k zájmu o příčinu dění. Vedou je také k tomu, aby zde dodržovaly bezpečnost pří práci - rozlitou vodu utřít, aby neuklouzly, stanoví pravidla pro práci s pískem. Rozsypaný písek si děti po sobě zametou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příklady činností, které zde děti mohou vykonávat: přelévat vodu, hry s vodními mlýnky, hry s plovoucími hračkami, hry s mýdlovou vodou, praní prádla pro panenky, pokusy s předměty, které se potopí a které plavou - třídění, pouštět lodičky, psát do písku, otiskovat předměty do vlhkého písku, stavět z písku, doplňovat stavby přírodninami, pozorovat, jak taje led, sníh, sledovat jeho čistotu, apod.

Školní zahrada

Pobyt venku pomáhá dobře vyvážit den, uvolnit se od stresu, nabízí možnost k novému poznávání, pozorování, novým zážitkům a zkušenostem. Děti si pro pobyt na zahradě přinesou starší oblečení, které je nebude omezovat u hry, aby nemělo strach z poškození drahých věcí.

Školní zahrada bude v bezpečná, ale podnětná. Bude také rozdělena na koutky s různým zaměřením.

 

Prolézačky

Prolézačky slouží především ke zvyšování kondice, obratnosti a síly, ale také ke zlepšování sebedůvěry a spolupráce. Nové dětské hřiště s certifikovanými prolézačkami se nachází nedaleko školky, proto se na zahradě mateřské školy namísto investice do několika drahých houpaček, o které bývá mezi dětmi často pře, budeme soustředit na vybudování nápaditého, bezpečného a pro děti příjemného prostoru a prolézaček z vrbového proutí, které bude dětem poskytovat možnosti skrýší a prolézaček, a který bude snadné přizpůsobit měnícím se potřebám dětí.

Návrh a realizace proběhne formou workshopu, na kterém se budou účastnit zaměstnanci školky, rodiče dětí i samotné děti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pískoviště

Pískoviště se musí udržovat v čistotě, podle hygienických předpisů měnit písek, v letních měsících bude stíněno přístřeškem nebo slunečníkem. U pískoviště budou nádoby s vodou a ručníky na umytí rukou.

 

Prostor pro atletické a míčové hry

Je to část zahrady, kde děti mohou sportovat, hrát míčové a jiné hry. K těmto činnostem budou děti mít k dispozici vhodné nářadí a náčiní.

 

Pozemek

Na pozemku budou děti moci pěstovat květiny, byliny, zeleninu, ovoce.

 

Tiché místo

Tiché místo bude ve stínu pod vzrostlým stromem, kam děti mohou odejít a z dálky se dívat na ostatní, odpočívat, snít, relaxovat nebo poslouchat pohádku, čtenou učitelem, atd. Toto místo je za pěkného počasí vybaveno dekami, podložkami, malým stanem, slunečníky, pastelkami, omalovánkami, drobnými hračkami. Místo bude také vybaveno „stavbičkou“ z vrbového proutí.

 

Další vybavení zahrady

K dalšímu vybavení zahrady patří kopec, na kterém mohou děti trénovat běh, lezení do kopce, v zimě se z něj klouzat, bobovat, lyžovat.

Bude zde i prostor pro otevřené ohniště, které se dá využívat při společných akcích s rodiči, atd. Pro osvěžení v horkých dnech bude zahrada vybavena brouzdalištěm nebo přenosnou sprchou. Na zahradě budou umístěna krmítka pro ptáky, o která se děti v zimě starají.

 

Příklady činností, které zde děti mohou vykonávat: přelévat vodu, hry s vodními mlýnky, hry s plovoucími hračkami, hry s mýdlovou vodou, praní prádla pro panenky, pokusy s předměty, které se potopí a které plavou - třídění, pouštět lodičky, psát do písku, otiskovat předměty do vlhkého písku, stavět z písku, doplňovat stavby přírodninami, pozorovat, jak taje led, sníh, sledovat jeho čistotu, apod.

 

Projekt a budování zahrady se chystá na léto 2014.

 

 

 

 

 

Vycházky a výlety

Součástí pobytu venku jsou vycházky a výlety do okolí mateřské školy, které dětem rozšiřují obzor a poskytují mnohé poučení. Vycházky se plánují vždy k probíranému tématu, např. děti navštíví knihovnu, zámek, obchody, pracoviště rodičů, stavby, les, řeku, atd. Klíčovými body každého výletu jsou bezpečnost a dohled. Můžeme pozvat i rodiče, kteří nám pomohou s jeho zajištěním.

Učitelé plánují, co budou dělat venku, stejně pečlivě, jako plánují činnosti ve třídě.

 

 

 

 

 

5. Tematické plánování a integrované učení činnostmi a hrou

Obsah pedagogických záměrů v programu Začít spolu se plánuje převážně formou tematických plánů. Obsahem tematického plánování je zajištění potřeb a zájmů dětí skupiny, jíž se témata týkají. Právě respektování potřeb dětí se ukázalo jako velmi efektivní způsob při vedení zájmu o získávání postojů a při rozvíjení dovedností a schopností dětí předškolního věku. Plán propojuje to, co chceme děti naučit, s tím, co děti poznávají ve skutečném životě a co je zajímá, staví na tom, co děti znají, umějí a co rády dělají, neobsahuje samoúčelné izolované trénování jednotlivých dovedností. Poskytuje dětem bezpečné místo a dostatek času pro samostatné prozkoumávání, zkoušení a hledání. Necháváme proto děti vždy dokončit jejich činnost, i kdyby se tím plán protáhl na další týden.

 

Volba her a činností

Do tematického plánu a do dlouhodobých projektů zařazujeme činnosti a hry, které jsou vhodné pro děti předškolního věku z hlediska vývojového - jak podle věku, tak podle individuálních schopností a potřeb jednotlivců. Je důležitější připravit dostatek materiálů a pomůcek, které se vztahují k tématu, než plánovat přímo činnosti, protože děti budou samy s těmito materiály experimentovat, zkoušet, hledat, objevovat a tvořit. Pro učitele to znamená vést děti nedirektivně a dát jim takový stupeň podpory, jakou každé dítě potřebuje. Podle tematického plánu se aktuálně mění i prostor v jednotlivých centrech aktivit. Můžeme vytvořit i zcela odlišné centrum, nebo se celá třída může na určitý čas proměnit v jedno centrum, např. ateliér, dramatické centrum.

 

Učitelské týmy se k plánování pravidelně scházejí a projednávají zájmy a potřeby dětí, které se později odrazí ve zpracovaných tématech, domluví se, jakými projekty se budou zabývat a co vše k projektu budou potřebovat, jak využít rodinné příslušníky, jaké budou mít samy během dne úkoly. Nabídka tématu, kterým se děti ve školce zabývají, není omezena ani datem ani týdnem, dokonce ani měsícem, ale řídí se zájmem dětí, které při citlivém pozorování vysílají zřetelné signály o zájmu nebo případně o vyčerpání tématu. Záleží pak na učiteli a jeho schopnosti improvizovat a tak reagovat na momentální potřeby dětí.

 

Formální zápis tematických plánů a projektů

Podoba plánů je různá a není přesně určená. Bude věcí pracovního týmu, na jaké formě zpracování plánů se domluví.

Plány budou vystaveny na viditelném místě a poskytovat tak srozumitelné informace o dění ve třídě rodičům a návštěvníkům mateřské školy.

Ve třídě se pracuje v tematických celcích, což konkrétně znamená: Každé téma umožníme dětem poznávat prostřednictvím všech center aktivit. S tématem pracujeme dostatečně dlouhou dobu. Zajímáme se o zpětnou vazbu od dětí (povídáme si jednak spontánně a jednak cíleně). Podle této zpětné vazby téma dále rozvíjíme, nebo ukončíme. Tématem se zabýváme v relativně širokém záběru navzájem souvisejících oblastí. Snažíme se pokud možno plynule přecházet z jednoho tématu logicky k druhému, případně se k minulým tématům vhodně vracet. Každé téma propojíme s mimotřídní aktivitou (pobytem venku - na zahradě a hřišti, v obci, návštěvou obchodů, knihovny, tiskárny, pekárny, různé výlety, exkurze, atd.

 

 

Obecné principy vytváření tematických plánů a dlouhodobých projektů

  • Téma: Zvolíme podle potřeb a skutečného zájmu dětí a rodin o konkrétní věci.

  • Cíl: Co budeme děti učit:

    • vycházíme z toho, co o dětech víme;

    • vycházíme z toho, co děti znají a dovedou;

    • včleníme dle individuálních plánů do celkového cíle plánu.

  • Výběr vhodných her a činností do všech center aktivit i pro pobyt venku:

    • určíme, kdo které činnosti připraví;

    • určíme, kdo které činnosti povede;

    • určíme, kdo připraví potřebné materiály a pomůcky.

  • Způsob dosažení cíle - jak budeme děti učit:

    • volíme rozmanité styly učení při práci se skupinou;

    • využíváme individuální styl učení při práci s jedním dítětem.

  • Časový průběh:

    • Připravíme tematický plán na několik měsíců, měsíc, týden, na den.

  • Realizace plánu:

    • provádíme s dětmi naplánované činnosti;

    • průběžně hodnotíme kvalitu plánu na základě různých forem pozorování chování dětí;

    • podle průběžného hodnocení můžeme plán v průběhu realizace měnit.

  • Celkové hodnocení a analýza realizace plánu:

    • provedeme po dokončení všech činností.

    • Rozšíření plánu nebo vytvoření nového plánu provedeme na základě výsledků celkového hodnocení realizace plánu.

 

6. Individualizace

Každé dítě je jedinečná neopakovatelná osobnost, každé dítě je jiné. Naše pedagogické působení na dítě s tím musí počítat, chceme-li, aby každé dítě plně rozvinulo svůj individuální lidský potenciál a vlohy. Dokážeme to tak, že se ve svém výchovném a vzdělávacím působení zaměříme i na individualizaci.

Při dobré individualizaci zvládneme ve třídě dobře učení a výchovu jak dětí různého věku, tak děti s rozdílnými speciálními potřebami a s postižením, rozvineme jedinečnost jeho osoby včetně schopnosti spolupráce, tolerance a sociálního cítění, které brání přehnanému egoismu.

Individualizace je psychologicky zdůvodněna tím, že každé dítě má mnoho osobních rysů, které musíme při výchově a učení dětí brát v úvahu, chceme-li, aby učení bylo co nejefektivnější. Její výhodou je také to, že je velmi dobrou prevencí rizik ohrožujících zdravý a harmonický vývoj dětí.

 

Při tematickém plánování a přípravě dlouhodobých projektů pro celou skupinu dětí dbáme na to, aby hry a činnosti rozvíjely všechny typy inteligence. Pří tvorbě individuálního plánu pro každé dítě zjišťujeme také pozorováním úroveň jeho jednotlivých typů inteligence a vybíráme do plánu takové hry a činnosti, jež rozvíjejí zejména ten typ inteligence, který je u dítěte slabinou. Pro udržení motivace dítěte k činnosti vybíráme hry a činnosti opírající se o typ inteligence, který je jeho silnou stránkou. Obě skupiny her a činnosti střídáme podle individuální potřeby dítěte a aktuální situace. Pro dítě je podstatný prožitek úspěchu z vlastní činnosti a radost z aktivního poznáváni, a tedy i z učení.

 

Prostředky individualizace

Při práci v programu Začít spolu využíváme tyto prostředky individualizace:

  • Pozorování: nestrukturované (průběžné písemné záznamy epizod, obrazové a zvukové záznamy činností) a strukturované (dotazníky, záznamové archy)

  • Plánování: celkový plán pro třídu - dlouhodobé projekty, tematické plány (na týden, měsíc, čtvrtletí, atd.) a individuální plán pro každé dítě (včleněný do celkového plánu)

  • Centra aktivit - prostředí třídy

  • Integrované učení - při hře i při běžných činnostech

  • Záměrné využívání různých stylů učení

  • Samostatná volba činnosti, hry dítěte

 

Pozorování děláme ve své práci průběžně, neplánovaně i plánovaně. Používáme různých forem písemných záznamů, především prostý popis chování bez hodnocení a záznam pozorování s objektivním hodnocením (nejčastěji Oregonskou metodou hodnocení předškolních dětí). Oregonská metoda hodnocení předškolních dětí obsahuje příručku, záznamové archy, formulář pro individuální plán dítěte, formulář pro přehled individuálních cílů ve třídě. Provádí se obvykle třikrát za rok, abychom mohli zjistit vývojovou úroveň dítěte a jeho individuální zvláštnosti a potřeby a stanovit pro něj první individuální cíle, a poté sledovat jeho pokroky.

 

Typy inteligence

  • Jazyková inteligence - schopnost ovládat a obsáhnout všechny stránky jazyka

  • Hudební inteligence - porozumění rytmickým a intonačním modelům hudby, kvalitám tónů a zvuků

  • Logicko-matematická inteligence - vyrůstá ze zkušeností získaných při manipulaci s objekty (předměty) a stává se schopností uvažovat a myslet matematicky, logicky a vědecky.

  • Prostorová inteligence - schopnost přesně postřehnout, pochopit, uložit do paměti a vybavit si tvary a uspořádání předmětů v prostoru, orientovat se v prostoru.

  • Tělesně-polohová inteligence - vědomé ovládání těla pro vyjádření prožitků a dosahování cíle.

  • Osobnostní inteligence - schopnost rozpoznání vlastních pocitů, prožitků a vloh, umět je rozvíjet a ovládat.

  • Sociální inteligence - schopnost rozpoznat a chápat rozdíly a odlišnosti v temperamentu, osobnosti, schopnostech, pohnutkách a náladách jiných lidí.

  • Přírodovědní inteligence - environmentální - vnímat jevy a změny v přírodě a schopnost učit se z nich.

 

 

Individuální plán pro dítě

  1. Shromáždíme informace o dítěti (z vlastních pozorování dítěte při hře a činnostech, z rozhovorů s dítětem a rodiči, z výtvorů dítěte, z portfolia, z názorů odborníků (lékaře, psychologa, speciálního pedagoga, neurologa, ortopeda, rehabilitační sestry, apod.).

  2. Stanovíme silné a slabé stránky dítěte, jeho zájmy.

  3. Zaznamenáme momentální individuální styl učení dítěte.

  4. Stanovíme cíl plánu - v čem chceme u dítěte dosáhnout pokroku, co je chceme naučit.

  5. Stanovíme způsob, jak toho chceme dosáhnout - jakými druhy činnosti, na jakém tématu, jaké postupy a materiály chceme používat a ve kterých centrech.

  6. Stanovíme dobu, dokdy chceme cíle dosáhnout.

  7. Realizujeme individuální plán.

  8. Zapisujeme, jak se daří plán realizovat - nedaří-li se to, hledáme jiné postupy k dosažení cíle, nebo cíl změníme - metoda postupných kroků.

  9. Zapíšeme, kdy bylo cíle dosaženo.

  10. Stanovíme nový cíl a postup se opakuje.

 

 

Diferencovaná míra podpory dítěte dospělým

Pozorováním zjišťujeme úroveň samostatnosti dítěte v jednotlivých činnostech. Svou podporu a způsob vedení dítěte tomu pružně přizpůsobujeme. Míra podpory dospělého dítěte má být nepřímo úměrná míře samostatnosti dítěte. Nejvyšší stupeň podpory dospělého je fyzická pomoc a nejnižší míra je pozorování dítěte při samostatné hře a činnosti. V programu Začít spolu vedeme postupně dítě tak, abychom jeho míru samostatnosti zvyšovali.

K motivaci dítěte používáme uznání, ocenění, pochvaly za aktivitu, a to u každého dítěte. Oceníme na aktivitě a činnosti dítěte to, co se mu povedlo, nebo jeho vlastní nápad, byť by nebyl dokonalý. O dokonalost nejde, jde o rozvoj a samostatnost myšlení. Nepodporujeme soutěživost. Nikdo není lepší, ani horší. Všichni pracují na tom, co je zajímá, podle svých sil a schopností.

 

Individualizaci realizujeme plněním kritérií individualizace podle Barbary Wolfové:

Zohledňujeme rozdíly mezi dětmi a pomáháme dětem porozumět jejich vlastnímu chování a pocitům.

Prostředí třídy využíváme co nejlépe pro podnětné učení dětí v bezpečném prostředí, které podporuje jejich samostatnost, ale i zodpovědnost a dodržování pravidel a řádu.

  • O cílech, chování a pokrocích dětí vedeme záznamy

  • Podpora dospělých je volena podle míry samostatnosti každého jednotlivého dítěte.

  • Pracujeme podle programu Začít spolu, který zohledňuje individuální potřeby dětí

  • Rodiče zapojujeme do zajišťování a uspokojování individuálních potřeb jejich dětí

  • Využíváme pomoci dospělých ke zvýšení míry individualizace

 

 

 

 

7. Spolupráce s rodinou

V programu Začít spolu jde o to, aby učitel s rodinou pravidelně mluvil o pokrocích dítěte, aby společně plánovali a hodnotili krátkodobé i dlouhodobé cíle, ujasňovali si postupy k jejich dosažení. K tomu slouží setkání učitelů s rodiči - dochází k nim zpravidla třikrát ročně (září, leden, červen). Důležité je, aby při těchto schůzkách došlo k výměně informací oběma směry - tzn. že nejen rodiče dostávají informace o svém dítěti, ale také učitel se ptá např. na oblíbené činnosti dítěte doma, na vztahy k sourozencům, na celkovou situaci v rodině, apod. Velmi důležitou součástí spolupráce je účast rodiny přímo ve třídě – rodiče, prarodiče, sourozenci, každý z nich může přijít do mateřské školy a připojit se k dětem během jejich činností. Je s nimi počítáno v denním rozvrhu (při příchodu do školy a při vyzvednutí dítěte odpoledne), ale mohou pomáhat souvisle i během celého dne. Roční tematický plán také počítá s měsíčními akcemi, které se budou účastnit obyvatelé Bludovic. Akce se nebudou vždy odehrávat na půdě školky, ale rodiny se budou na jejich pořádání aktivně podílet spolu se svými dětmi. Princip aktivní účasti rodiny nám pomohou naplňovat ujasněná základní pravidla o vzájemné spolupráci. Učitel o nich s rodiči mluví a diskutuje a také jsou viditelně vyvěšena ve vestibulu na nástěnce pro rodiče.

 

 

8. Role učitele v programu Začít spolu

Rodiče a učitelé se potřebují navzájem ujišťovat, že odvádějí dobrou práci.

Učitel ve třídě je především iniciátorem, osobností se schopností předat vhodným způsobem nadšení pro poznávání, zjišťování a celostní učení. Nastartuje proces učení, vytvoří vhodné psychické prostředí s respektem a tolerancí a od této chvíle přechází do role pozorovatele. Činnosti přenechá v rukou dětí a čeká, jak se které projeví, a podle toho staví další cíle vzdělávání. Záměrně vede děti k samostatnosti ve všech formách procesu učení, vkládá dětem do rukou důvěru v jejich schopnosti učit se a rozvíjet se a spolu s tím očekává odpovědnost za samostatně zvolené jednání a aktivity. Dbá na to, aby se děti cítily po všech stránkách v pohodě, aby měly dostatek podnětů k učení a radost z něho. Požadavky na činnosti předškolního pedagoga jsou jasně formulovány v Rámcovém programu předškolního vzdělávání a jsou také v naprostém souladu s požadavky, které jsou kladeny na učitele pracující v programu Začít spolu.

 

Učitel pracující v programu Začít spolu vykonává tyto odborné činnosti:

  • Analyzuje individuální potřeby dětí a v jejich rozmezí zajišťuje profesionální péči o děti, jejich výchovu i vzdělávání.

  • Zpracovává třídní vzdělávací programy (tematické a projektové plánování).

  • Vytváří podnětné prostředí a během celého dne realizuje v centrech aktivit vzdělávací činnosti směřující cíleně k rozvoji dětí, k rozšiřování jejich kompetencí (postojů, schopností, dovedností, poznatků).

  • Samostatně projektuje a provádí výchovně-vzdělávací činnosti, ve své práci uplatňuje formy a metody práce, které jsou popsané v kurikulárních dokumentech programu Začít spolu.

  • Projektuje a provádí individuální výchovně-vzdělávací činnosti s dětmi se speciálními potřebami.

  • Provádí evaluační činnosti - sleduje a posuzuje účinnost vzdělávacího programu, kontroluje a hodnotí výsledky své práce, formou Oregonské metody sleduje individuální pokroky dětí v jejich rozvoji a učení, monitoruje, kontroluje a hodnotí podmínky, v nichž se vzdělávání uskutečňuje.

  • Výsledky evaluace samostatně uplatňuje v projektování i v procesu vzdělávání.

  • Usiluje o vytváření partnerských vztahů mezi školou a rodiči.

  • Provádí poradenskou činnost pro rodiče ve věcech výchovy a vzdělávání dětí v rozsahu odpovídajícím jeho znalostem.

  • Analyzuje vlastní vzdělávací potřeby a naplňuje je sebevzdělávacími činnostmi.

  • Eviduje názory, přání a potřeby partnerů ve vzdělávání (rodičů, spolupracovníků, základní školy, obce) a na získané podněty reaguje.

 

9. Pracovní tým v programu Začít spolu

Základem dobré realizace programu Začít spolu je také dobré fungování pracovního týmu včetně provozních pracovníků a případných asistentů ve třídě. Aby se zabezpečila dobrá spolupráce týmu, je třeba stanovit jasná pravidla a hranice odpovědnosti jednotlivých členů týmu a společně vytvořit principy spolupráce. Každý člen týmu má mít svou jasnou roli, má mu být jasné, co se od něj očekává a jaké jsou jeho kompetence. Všichni členové pedagogického týmu si musí dát pozor na stereotypy a chovat se k sobě s vážností a respektem jako k osobnostem, nikoli jako k představitelům skupiny.

 

Dodržujeme tyto zásady:

  • Pozitivní vzájemná závislost - všichni členové týmu spolupracují na splnění společných cílů, sdílejí studijní materiály, vyměňují si názory, pomáhají si v učení a vzájemně se podporují.

  • Individuální zodpovědnost - každý člen je zodpovědný za svou práci a jeho příspěvek ke společné práci je pravidelně hodnocen ostatními členy týmu.

  • Přímá interakce - každý se podílí na plnění úkolů, může přímo diskutovat s ostatními členy, interakce je možná kdykoli, každý může získat pomoc ostatních okamžitě.

  • Sociální dovednosti - členové vzájemně komunikují, důvěřují si, vzájemně si pomáhají, naslouchají si, kontrolují řešení a ověřují porozumění. K posilovaným dovednostem náleží komunikace, rozhodování, budování důvěry, zvládání konfliktů, vedení.

  • Hodnocení - je třeba mít adekvátní čas pro reflexi, hodnocení týmu, hodnocení společného úsilí a hodnocení růstu všech členů.

 

10. Evaluace programu Začít spolu

Evaluace je nedílnou součástí strategie řízení i programu Začít spolu.

 

Plán evaluace

Evaluace je plánovaná. Základními prvky tohoto plánu jsou:

  • cíle evaluace

  • indikátory výkonu - standardy

  • evaluační nástroje

  • evaluační zpráva

 

Cíle evaluace

Cíl je záměr, kterého chceme v jistém časovém intervalu dosáhnout, musí být jasně a stručně formulován podle zásad SMART.

Se stanovenými cíli by měli všichni zúčastnění souhlasit. K dosažení stanovených cílů vede strategie, která indikuje, jak, kým a kdy má být cíle dosaženo.

 

Indikátory výkonu

Indikátory výkonu jsou signály úspěchů, které používáme k určení, zda cíle bylo dosaženo.

  • indikuje rozvoj - např. jak se vyvíjí diagnostická činnost, jak se rozvíjí spolupráce s rodinou;

  • je součástí evaluace a identifikuje, zda rozvoje bylo dosaženo - např. jestli se podařilo vytvořit pro všechny děti funkční individuální plán;

  • není využíván izolovaně, ale jako součást systému plánování evaluace a evaluační zprávy;

  • musí být v souladu s cíli;

  • může být kvalitativní i kvantitativní.

 

Evaluační nástroje

Evaluační nástroje jsou nástroje, které specifikují:

  • které informace je zapotřebí získat, kde jsou dostupné, jaké otázky by měly být kladeny;

  • co je zdrojem informací;

  • jak podávat informace - např. sledování a hodnocení kvality práce pedagogických zaměstnanců, dodržování hlavních principů programu, funkčnost dotazníků a anket.

 

Evaluační zpráva

Evaluační zprávu lze považovat za reflexi vývoje, který byl učiněn v určitém stanoveném časovém intervalu. Tato zpráva umožňuje diskusi, zda stanovených cílů bylo dosaženo a s jakými výsledky. Poukazuje i na ty cíle, kterých nebylo dosaženo, a sděluje, proč.

Dává příležitost pro konstruktivní analýzu obtíží a formuluje strategii pro budoucí aktivity. Mateřská škola si vytvoří formulář, kterým bude nabízet rodičům možnost vyjádřit se k dění a činnostem.

Základními rysy evaluační zprávy jsou

  • reflexe, která je založena na relevantních údajích;

  • evaluace, která je založena na souhlasu rozhodujících osob;

  • výsledek evaluace je vždy podnětem k další činnosti.

Evaluační zpráva bude vypracována jednou ročně.

 

Externí a interní evaluace školy

Externí evaluaci provádějí pracovníci ČŠI a zaměřuje se na celkové fungování systému školy jako instituce; evaluační cíle jsou stanoveny zvnějšku, měřítka a kritéria jsou dána zadavatelem hodnocení. Výhodou je, že si hodnotitel udržuje potřebný náhled nad dílčími problémy. Nevýhodou je, že externí evaluace někdy nepronikne k vlastnímu jádru problému, a tím nepostihne všechny příčiny zjištěných jevů. Tím, že se provádí nárazově, nedokáže také detailně sledovat dlouhodobý vývoj. Škola nemá téměř žádnou možnost ovlivnit závěrečnou evaluační zprávu, může se k ní pouze vyjádřit.

Interní evaluace - autoevaluace - je zaměřená na hodnocení procesů probíhajících uvnitř školy, cíle evaluace si škola stanovuje sama, rovněž tak metody a formy hodnocení a měřítka. Škola si sama určuje, co považuje za kvalitu, tj. za hodnoty, na které se s ohledem na své priority vyjádřené ve vizi školy zaměří. Nevýhodou autoevaluace je obtížnost celkového náhledu při pohledu “zevnitř” nebo ovlivnění osobními vztahy ve škole.

 

Evaluační nástroje

Program Začít spolu má vypracován systém evaluačních nástrojů, které jsou využívány v praxi. Mezi některé formy a metody sloužící k evaluaci programu Začít spolu patří:

  • Oregonská metoda pozorování;

  • rozhovory;

  • ankety a dotazníky;

  • test pro týmovou spolupráci;

  • hospitace;

  • diskuse, rozbory školní dokumentace, sociometrické metody, rozbory mediálních ohlasů,

  • inspekční hospitační zprávy,

  • fotodokumentace;

  • standardy vzdělávacího programu Začít spolu a Standardy lektora Začít spolu.

Pro potřeby evaluace programu jsou nejcennějším zdrojem informací především děti a rodiče, jejich spontánní reakce, postoje a chování, jejich gesta a mimika poskytují pedagogům zpětnou vazbu jejich práce. Ta je následně informuje o tom, zda jsou jejich výchovně-vzdělávací postupy správně či nikoli. V čem se mýlí a jak mají postupovat dál. Zpětná vazba neslouží k tomu, abychom někoho zahanbovali nebo trestali.

 

Použité materiály

 

GARDOŠOVÁ, J., DUJKOVÁ, L. Vzdělávací program Začít spolu. Metodický průvodce pro předškolní vzdělávání. Praha: Portál, 2003, 160 stran. ISBN 80-7178-815-5. Materiály na webové stránce Step by Step ČR, o.s. www.sbscr.cz

 

 
Pro děti od 2 let                                                                               Provozní doba: 6.15-17.00                       kontakt: Iva Brandejsová, tel.: 608 700 524, 731 192 239  
Mateřská škola Bludovice, Nový Jičín, s kapacitou 24 dětí, zapsaná v rejstříku školských právnických osob a v rejstříku škol a školských zařízení. 
  • Wix Facebook page
školka Bludovice Nový Jičín hlídání dětí